O MNĚ
Smyslem života opravdu není přežívat, ale užívat si život plnými doušky.
Nejdříve vám povím něco málo z mé minulosti. Ráda bych vás motivovala k zamyšlení co je a není možné zvládnout.
Kolikrát si jistě říkáte, jak moc to máte v životě těžké nebo někdo z vašich blízkých. Ale víte, život nám chystá právě tolik "zkoušek", kolik jsme schopni zvládnout. Ano, mnohdy to tedy není žádná sranda, ale jaká nuda by byla sedět na obláčku a jen rozjímat. Právě tyto zkoušky nás zvedají z postele a nutí k další aktivitě a tím se blíže a blíže dostáváme ke splnění snů.
Protože právě o snech a přáních je náš život. A o tom jak si je plnit.
Můj dřívější život nebyl jednoduchý. Mamince jsem se narodila v jejích 35 letech, což v té době bylo hodně pozdě. Brala silná antidepresiva a to, že jsem se vůbec narodila, byl malý zázrak. Do sedmého roku jsem byla u nich, ale to si nepamatuji. Pak mě vychovávali děda s babičkou. Půl roku u jedné babičky s jejím partnerem, druhý půl rok u dědy s jeho družkou. Dostávala jsem lásku, péči, pozornost a i když jsem podle učitelů byla dyslektik a dysgrafik, starali se o mě s velkou trpělivostí. Společnost ke mně nebyla tak vlídná jako má rodina. Prošla jsem si šikanou už na základní škole, později se přidaly trable ve vztazích - s muži mi to nikdy moc nevycházelo.
Na srážku s realitou mě soužití s prarodiči prostě nepřipravilo a já se začala stahovat a stahovat, až jsem se úplně uzavřela. Stal se ze mě "robot", který dělal to, co se má, jenže bez emocí. Chyběla mi moje duše. Ale ta se těžko hledá, když ani nevíte, že nějakou máte.
Vystudovala jsem floristiku a začala jsem se jí živit. Ve své první práci jsem vydržela 7 let, než jsem začala vnímat, že je něco špatně. Snažila jsem se a dělala vše, abych odvedla dobrou práci. Objevovaly se různé pomluvy a drby, ale všichni mě přesvědčovali, že je vše v pořádku. Nakonec jsem tomu uvěřila i já sama. Situace se musela vyostřit, abych ji začala řešit. Tehdy mi to vše přišlo jako šílenství a já dokonce navštívila psychologa. Chtěla jsem to vyřešit a ne jen vysvětlení, že nejsem asertivní a že se to mám naučit. Jak se to dělá a co mám změnit to mi sice doporučeno bylo, ale i tak jsem se cítila divně. Začala jsem hledat řešení jinde a jinak.
Zdravé naštvání a touha po změně mě pak konečně posunuly dál a v tom všem zmatku jsem vyslala jedno přání. Chci jinou práci a to ve dvou nejúžasnějších květinářstvích v blízkém okolí! A světe, div se, hned za dva měsíce mi kamarádka řekla, že si budou otevírat Květinářství a já jsem dostala její místo v tom nejlepším květinářstvím co jsem znala.
Paní majitelka byla duchovně založená a velmi milá. Přivedla mě k metodě JIH®️ a já se začala měnit a objevovat vše, co jsem za tu dobu zapomněla. Stal se ze mě živnostník a začala jsem dělat i floristické kurzy. Pomáhala jsem lidem a moc mě to bavilo. Jenže jsem pořád zapomínala na tu nejdůležitější bytost v mém životě, na sebe samotnou. Mezi tím jsem si odkoupila květinářství a po roce ho zase prodala.
Přišla jsem o veškeré iluze toho, co umím a neumím.
Až tehdy jsem započala cestu, na které jsem vymetla všechny temné kouty mé duše a začala dávat důraz na své potřeby i pocity. Prošla jsem základním kurzem Terapeut metody JIH®️ a posléze i Profesionál terapeut metody JIH. Začalo se mi konečně doopravdy ulevovat a ulevuje se víc a do větší hloubky stále a je mi prostě hezky.
A teď?
Jsem zaměstnaná, věnuji se terapiím a vedu kurzy. Potkala jsem úžasného muže a jsem moc šťastná. I díky němu se teď věnuji tomu, co mě baví, je mi velkou oporou. Učíme se spolu mluvit, žít pod jednou střechou. Je to pro mě nové, ale moc vzrušující. Jsem moc zvědavá, kam se můj život posune dál. Třeba za rok, za dva? Ale jedno vím jistě - každý krok, který udělám, bude mít za následek lepší život můj i mé rodiny.
I dál je to můj největší cíl:
Učit se nové věci, neposuzovat a nehodnotit.
Žít v souladu s BOHEM.
Žít boží život plný radosti, hojnosti.
Sdílet s ostatními to, že jde úplně všechno a to i po čem touží se může stát jejich realitou.
Můžete to zkusit i Vy.