Nachytaná krásou květiny.

Jak jsem se nechala nachytat krásnou květinou

Při výletu do jihomoravských hor jsem se zastavila na chatě u kamarádky. Zaujala mě tam jedna nádherná květina. Měla úžasný tvar květů, modrou až blankytnou barvu a vlastně celá mi byla něčím sympatická. Zeptala jsem se, jestli si ji můžu "odkopnout" při odjezdu a nic víc neřešila. 

Vyrazila jsem i s květinou směr Ústí, šla na brigádu do květinky, kam teď chodím, a den uběhl jako každý jiný. Tajemnou květinu jsem nechala v pytlíku s trochu zeminy v autě a druhý den jsem ji na chatě s velkou radostí zasadila. 

Asi bych se měla nad sebou zamyslet, co kde trhám, a doplnit si vzdělání v oblasti prudce jedovatých rostlin. Ukázalo se, že moje tajemná květina je prudce jedovatý oměj šalamounek - upozornil mě na to známý poté, co jsem nový přírůstek vyfotila a umístila na facebook. Varoval mě, že může být nebezpečný i při pouhém doteku a mě polil studený pot. Uvědomila jsem si, že mi opravdu v ten den nebylo dobře, ale ani mě nenapadlo přičítat nepohodlný stav květině. Snad je mi omluvou, že u nás v kraji neroste a že jsem prostě blázen do kytek. 

Už nějakou dobu prozkoumávám rostliny a plody. Zaměřuji se hlavně na rostliny jedlé a jedovaté, které se dají zaměnit. Třeba lesní jahoda s indickou jahodou nebo rybíz červený a zimolez. Vím, že durman, digitalis a jiné rostliny jsou jedovaté, ale s touto rostlinou jsem se ještě nikdy nesetkala. Teď je mi jasné, že oměj bude rozhodně patřit do e-booku, který právě o rostlinách tvořím. 

Mojí přirozeností je asi jistá dávka pokory a úcty vůči rostlinám, které si takto někdy seberu a přesadím na zahrádku. Vytvářím na zahradě malou přírodní loučku a chci, aby se u mě každá květina měla dobře. Mám tam máky, kopretiny, chrpy, třezalku, řebříček a jiné volně rostoucí byliny. 

Většinou i dělám takovou moji zvláštní "drobnost". Není to rituál, jen poprosím rostlinku o svolení, jestli si ji mohu přesadit nebo sebrat semínka. Ani už nevím, proč to vlastně dělám a kdy jsem to takhle začala dělat. Jen mi to zkrátka vyvstane na mysli a já to prostě udělám. Je to můj projev vděčnosti této živé rostlině tím, že ji prosím o svolení a poděkuji za to, že si ji můžu odnést na zahrádku a říkám. Vím, že i rostliny reagují na energii, s jakou s nimi zacházíme. Při sázení si s květinou povídám někdy nahlas, jindy jen tak v myšlenkách. Vkládám tak do rostlin svojí lásku, energii, péči. Rostliny pak krásně kvetou a během celého roku mi dělají radost. 

Oměj mě trochu vykolejil, ale věřím, že mě moje úcta ke květinám a opatrné zacházení uchránily od horších následků. 

Nakonec jsem nevěděla jestli tentokrát chci, aby se mi tato krásná květina ujala. Uvidíme, jestli se na mojí zahrádce uchytí - třeba ano, nebo taky ne. 

Ale rozhodně s ním budu jednat už jen v rukavičkách a to doslova.