Jaký byl rok 2020

09.01.2021

Zhodnocení roku 2020 


Přesně před rokem jsem začátkem roku byla v situaci v které jsem nechtěla být. 

Zdálo se mi, že nic nefunguje tak jak má.

Necítila jsem se dobře v životě tak jak ho žiju. A to jsem už spoustu věcí změnila. Hodně pochopila ale prostě jsem se dostala do slepé uličky a dal už cesta nevedla. Byla jsem z toho hotová. Nebyl tam žádný impulz k tomu co mám dělat. A hlavně po tom co už sem všechno změnila se mi už žádné změny dělat nechtělo. Ale ten pocit BLEEEEEE tam byl a nemizel. 🤹‍♀️🧗‍♀️🏋️‍♀️


Tehdy mi jako vždy přišla do cesty možnost to změnit. Vyhlásil se půl roční kurz, který stál opravdu velké množství peněz, které jsem neměla. Spousty svých chyb a dluhů jsem vidět také nechtěla. 

Na první zmínku o kurzu jsem reagovala automaticky. "Na to nemám. To si nemůžu dovolit. Nic mi nepomůže. Je to blbost. " Jenže holky tehdy udělali živí vstup a vysvětlovali v něm co se na kurzu bude dít. Vůbec jsem nechápala co nás chtějí naučit. Jak je to možné. A spousty dalších otázek, které neměli logickou odpověď. 🧠👀

Ale se mnou zarezonovala jedna věta. Takovým způsobem, že si z toho pamatuji, že to bylo jako světlo na konci tunelu. Co to bylo moc nevím. Něco jako: Můžeme dělat cokoli. Chceme aby jste objevily svoje talenty a my vám postavíme byznys na míru a pomůžou nám vydělávat víc peněz." Trochu zvláštní teď zpětně mě to přijde trochu divné ale tehdy mi to přišlo jako super nápad. A já najednou nepochybovala, že to je to co potřebují. Prostě. Být sama sebou. Být zajištěna. Zase cítit radost s tvoření. Hrát si. Byt šťastná. Asi obyčejné věci ale bytostně jsem to chtěla a věděla, že tento kurz mi to dá.

Po prvních pár měsících to bylo snad ještě horší než na začátku. Musela jsem si opět přiznat jak to mám. Co mě štve, že házím vinu za svoje chyby na druhé. Nejlépe aby se to stalo samo beze mě. A pečený holuby rovnou do h.... Asi tak ve zkratce první dva měsíce kurzů byli katastrofa.... Nalévaly čistého vína pravdy ale s ohromnou láskou těch dvou žen, které nás vedly. A to, že to s námi neměly vůbec lehké je fakt. Ale ony to s námi nevzal a mi šly dal.

Pak už se to začalo zlepšovat. Víc jsem se otevřela. Začala hledat v sobě. Co chci. Co nechci. Proč to chci přesně takhle a ne jinak. No, řeknu vám procházka rajskou zahradou to nebyla. Všechno staré a nefunkční jsem musela zahodit. A začít úplně od začátku. S velkou pomocí ostatních holek, které to měli úplně stejně jako já jsme to zvládly. Každá měla svoji verzi chaosu v nějaké oblasti svého života. A víte co my to spolu zvládly. Sdílely jsme mezi sebou. Učily jsme se jedna od druhé. Začaly spolupracovat a získaly spousty nových úžasných přátel, které nám navzájem hodně obohatily nás život. A to je prostě úžasné být mezi lidmi co vás znají, nehodnot, neposuzují a mají velkou radost z vašich úspěchu. Pomůžou když je požádat o pomoc. A když se necítíte dobře tak jsou s vámi. A to je pro mě nové a je to prostě boží. ❤️


Další oblasti co jsem musela otevřít bylo mé tělo. Jak jsem neřešila svoji fyzickou stránku hodně jsem ztloustla ale s těmi změnami uvnitř to bylo neslučitelné a tak jsem s váhou 98kg začala něco dělat.

Poprvé jsem zašla za výživovou poradkyní a začala jíst vyváženě. Jídlo jsem si vážila a brala doplňky stravy. Bylo mi moc dobře. Jenže po 4 měsících a zhubnutí 8kg přišla zase změna a já už nemohla dal dodržovat to co jsem chtěla. Nějak to už nešlo. Taťka byl nemocný. Chodila jsem na brigádu, dělala kurzy a byla z toho trochu vykolejena. Teď už zase po předělání všech postojů je mi lépe. Sice jsem zase 3kg nahoře ale je mi moc fajn. A zase se pustím do další mety překonání sebe sama. A dostat se na 85kg. Prostě to dám a zase najedu na to co mi dělalo dobře.

Někdy mě teď dost překvapí, že mi lidé řeknou ty si šikovná snad na všechno. Jenže oni nevidí to, že jsem minimálně 5x musela změnit svůj život úplně od základu. Oni nevidí to, že jsem se celý život podceňovala. Snažila se být průměrná a vůbec mi to nešlo. Žila jsem život své rodiny ale nemyslela na sebe. To, že vypadám na 25let mi moc nepomáhalo protože nechápou kde se ve mě může brát.

Pravdou je, že je mi 35let a mám toho hodně za sebou a ničeho z toho nelituji. Ikdyž to občas bolelo a bylo to náročné. Každá minuta práce na svých pocitech a hledání problémů v sobě se vyplatila. Každá investování stovka se mi vrátila v pocitu klidu, vyrovnanosti, radosti ze života a chuti tvořit si život bez hranic. A jestli tohle je to štěstí co jsem chtěl nevím. Ale dost se to tomu podobá.


Pořád řeším problémy běžného života. Nesedím v lotosovém kvítků a nejsem osvícený guru. Normálně chodím do práce na dvanáctky. Mám přítele a dvě kočky. Rodiče a příbuzné s kterými je to občas náročné ale miluju je. Řeším problémy jak nejlépe můžu.

Pomáhám lidem najít v sobě to co jim chybí. Dělám terapie. Zahraničím a dělám floristické kurzy. Pronajímáme chatu. Maluji obrazy. To vše je stejné jako před tím.

Nově objevuji online svět. Dělám rozhovory s lidmi a moc mě to inspiruje. Předělala jsem si webovky, YouTube a chystám nové věci. Chci otevřít Školu života asi podle situace bude online.

Zvláštní je, že to jsem chtěla i před rokem ale to jsem se bála, nevěřila si, pochybovala o každém kroku a prostě se v tom plácala. Teď to zkusí taky rozum ale teď se těším. Jsem uvolněná ikdyž občas na to zapomenu jsem vlastně moc spokojená a vděčná za to co se změnilo k lepšímu. Snažím se to vidět, vědět a zkoušet nové víc a víc. Nesnižuji to, že je to normální a běžné. Ale také se nevyvyšuji a nebiju se do prsou jak jsem dobrá.


Jak mám vysvětlit, že jsem stejná ale zároveň jiná to fakt nevím. Změnil se ten pocit ve mě. A je to fakt moc fajn pocit klidu ikdyž všude okolo je blázinec. ❤️💗❤️

Dost podobný pocit jsem zažila při své první ŠKOLE ŽIVOTA.

O ČEM TO JE SE MUŽETE DOČÍDT ZDE: