Hledání sebe

Svoboda

Před časem jsem si přála poznat jaké je to být svobodným člověkem. Dalo by se říct, že celý život jsem žila podle toho jak se má ale dostatečně jsem se neznala.

Chtěla jsem se poznat. 

To kdo jsem. 

Jaké mám talenty. 

Už dlouhou dobu na sobě pracuji v energii. Dělám všechno možné. Pomáhám lidem. Ale u mě samotné nedokážu být nestranná jako u svých klientů. Proto si dost často nechávám pomoci od svých kolegyň. I v tom cítím svobodu. Umět si říct o pomoc. Jenže tomu NĚCO CHYBĚLO.

Napadl mě jediný termín, který to nejvíc vystihuje. Přála jsem si poznat svoji boží podstatu ať je jakakoly. Bez omezení, posuzování a hodnocení. A podařilo se.

Připadala  jsem si často jako pták v kleci. Sice ta klec byla zlatá ale i tak to byla pořád klec.

Měla jsem teď krásné uvědomění, které bych s vámi ráda sdílela. Ne protože chci obohatit svoje ego. Ukázat jak jsem dobrá. A na co jsem přišla. Ale protože z toho mám radost a třeba to také vám pomůže k vašemu uvědomění. Díky tomu co jsem zažila. 

Nejvíc to asi vystihuje fotka z jedné karty. LVA V ROUŠE BERÁNČÍM. Je to příběh o lvu, kterého vychovávají ovce. On uvěří, že je ovce. Až do doby než potká starého lva a on mu ve vodě ukáže jeho odraz. A jemu dojde kdo je a jaká je v tom svoboda.

Občas sáhnu i po kartách a tahle se mi dost často vracela. A já si říkala "ok nebudu ze sebe dělat ovci. To je logicky neee."

Jenže my už to máme tak strašně zakódované v sobě, že si to už ani neuvědomujeme. Stydím se za naši jinakost, divnost, nepřizpůsobivost, nenormálnost, že nás ani ve snu nenapadne, že je to naše největší plus v životě. 

Ano to je ono. Jenže my nemůžeme být všichni stejní v tom je ta krása. Nebo tak jsem to pochopila já. A je mi v tom moc dobře.

Opravdu jsem se snažila zapadnout do kolektivu. Dělat vše jako ostatní.

Nevyčnívat z davu. No s mýma 181cm se to dělá fakt blbě. 😂

Ale tohle nastavení tam fakt někde pod kůží bylo a já s tím vnitřně bojovala. A dost neúspěšně. Protože vaší přirozenost opravdu neoblbnete. Ale nevyčítat si to a být na to hrdá to mi do teďka moc nešlo. Proto jsem se snažila. Zlepšovala se víc a víc.

Dalo by se říct, že jsem se ve svých 35letech konečně přijala. 

Se svými chybami ale hlavně i se svými dary a začínám je používat čím dál víc. To vám je Joooo - AHA jak mrakodrap. A to bez chvástání.

Nejvíc to vnímám když mám volno a jsem absolutně sama sebou. Když jsem naopak v práci snažila jsem se dělat, že jsem ovce, ale už mi to nejde. Takže bylo načase si přiznat. ANO JÁ JSEM LEV. A přestat dělat, že jsem někdo jiný když nejsem. A začít být na to hrdá a nežít jen v šedých odstínech normálnosti. Ale to co je normální pro mě, nemusí byt normální pro vás. Jak to vypadá když jsem sama sebou? 

Asi takto:

👍 Nemám potřebu s nikým hrát jeho hry a díky tomu mi je lépe.

👍 Neberu si věci osobě.

👍 Udělám to co mám a zbytek neřeším.

👍 Dělám si to co mi dělá radost čím dál víc.

👍 Miluji cestování, setkávání se s lidmi, tanec, hudbu, jídlo a rozmanitost života. Když v tom jsem, mám nevyčerpatelným zdroji energie. Nejsem unavená. Jsem šťastná. Teď a tady.

👍 Díky tomu si nestojím v cestě.

👍 Všechno mi jde na ruku a vychází lépe než si to dokážu připustit.

👍 Pokud mi něco nejde. Hledám možnosti jak z toho ven a hledám problémy v sobě a řeším je jak se dá. Pokud mi to nejde požádám o pomoc.

👍 Nepřemýšlím jen to dělám. Tedy neposuzuji a nehodnotím. Jestli je to dobře nebo ne. A ono to prostě šlape tak jak má.

Naopak když v tomto stavu nejsem jsem:

😞Unavená

😞Nerudná

😞Vzteklá

😞 Dost přemýšlím o tom co mám a nemám udělat.

😞 Hledám chyby v ostatních.

😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞😞

A ono to jako fakt nejde.

Ano jsou to jistě jen fráze co jsem slyšela už milionkrát. Ale jediný rozdíl je v tom, že už to chápu, cítím a vnímám ten rozdíl v sobě. A to je ta ABSOLUTNÍ SVOBODA ZE VŠECH.

Moc si přeji aby to zažil každý. Ale každý má svou cestu a musí si k tomu dojít svým tempem. Tak jako já.

Ať se vám daří na vaši cestě.

S láskou Romča